Vďaka dochovaným spomienkam blízkych môžeme Štefánika spoznávať ako človeka z mäsa a kostí.

Jedným z priateľov M. R. Štefánika bol aj Tavík František Šimon – český maliar a grafik, ktorý sa narodil v roku 1877 v českom meste Železnica v okrese Jičín. Vyštudoval pražskú Akadémiu výtvarných umení u Maximiliána Pirnera a ako absolvent vycestoval v roku 1902 do Paríža. Tu sa o dva roky neskôr zoznámil so Štefánikom. A práve spomienky T. F. Šimona nám dovoľujú bližšie spoznať obdobie pobytu Milana Rastislava Štefánika vo Francúzku, ktoré zásadným spôsobom ovplyvnilo jeho život.

V roku 1904 Štefánik ukončil štúdium na Karlovej univerzite v Prahe. Jeho ďalším cieľom bol Paríž, kde sa uchádzal o prácu astronóma. V tomto čase bol Paríž európskym centrom umenia, vedy, kultúry a spoločenského života. Pre Štefánika preto nebolo vhodnejšej krajiny na rozvoj vedeckej kariéry, než Francúzsko. Túžil pracovať so zvučnými menami francúzskej vedeckej spoločnosti a vyhľadal Camilla Flammariona a Julesa Janssena. Spočiatku sa však situácia pre Štefánika nevyvíjala priaznivo. Nemohol nájsť prácu a finančné prostriedky sa mu rýchlo minuli. Snažil sa teda nájsť nové priateľstvá a prebiť sa v náročnom životnom období.

Prvé stretnutie so skupinkou českých umelcov sa uskutočnilo náhodne koncom roka 1904 v reštaurácii L´Amiot na ulici St. Michel. Medzi umelcami sa nachádzal aj maliar Tavík František Šimon, ktorý si na stretnutie vo svojich pamätiach spomínal takto: „Na podzim objevil se u Amiota v poledne neznámy mladý muž, ktorý by jistě byl unikl naši pozornosti, kdyby z jeho svléknutého a na věšák zavěsěného kabátu nevyčuhovaly z kapsy české noviny s nápisem „Národní Listy“. Zase nějaký Čecháček, rěkli jsme si se Španielem a Kafkou a prohlíželi jsme si podivný venkovský zjev nováčka a rozpačité počínaní. Postrěhli jsme i jeho nesnáze a komické vyslovování franštiny při rozhovoru s „garconem“ a vtipkovali jsme podle našeho zvyku. Tím patrně upozornili jsme na sebe Štefánika, který přistoupil k nám a tázal se, zdali nejsme snad Čechy, prědstavuje se nám: „Doktor Milan Štefánik, ze Slovenska a astronom“ (BAREŠ, Arnošt. Štefánikův memoriál. Praha: Památnik odboje, 1929, 80 s.).

Vo Francúzsku žilo viacero českých intelektuálov, ktorí tu pôsobili na poli umenia a vedy. Medzi mladými českými umelcami (Šimon, Španiel, Strimpl, Kafka, Boettinger) a Štefánikom vzniklo priateľstvo. Práve vďaka ich materiálnej pomoci mohol Štefánik v Paríži zotrvať a nasledovať svoju vysnenú profesiu. Ich prostredníctvom spoznal súčasných francúzskych umelcov a on, Štefánik, na oplátku uviedol svojich priateľov do tajov vedy, ktorá mu učarovala a kvôli ktorej sa odvážil skúsiť život v Paríži. ,,Prědstavili jsme se i my jemu a brzy jsme se poptávali, co zde hodlá dělati, na jak dlouho že přijel, kde bydlí a pod. Po skončeném obědě vyšli jsme společně na boulevard a za rozhovoru jsem jej doprovodili do dobře mně známého hotelu „Cluny-Square“ na nároží boulevardu St. Germain a boulevardu St. Michel, kde Štefánik bydlel. Ten „astronom“ a jeho věda byli pro nás největší přitažlivostí. Byl oděn skromňe v tmavý sakový oblek, jeho postava byla spíše malá a chůze kolébavá, ale ve tváři se stopami od neštovic jevil se bystrý výraz, oživený svetlě modrýma očima. Nosil tehdy plnovous, řídkého vzrůstu, což mu dodávalo staršího, vážnejšího vzhledu. Mluvil česky, avšak s podivným slováckým přizvukem, užívaje v řeči mnohých slovenských slov a výrazu. Zaujal nás hned na první setkáni svou inteligencí a výjmečností svého povolání. Tak sešli jsme se u Amiota i druhý den a pak již s námi chodíval společně na večerní besedy a toulky do kaváren, vypravuje nám o svém životě, zkušenostech i plánech. Líčil nám svá studia, svoji rodinu, dobu studenstkých let v Maďarsku i v Praze. S velkou láskou mluvil i o profesoru Zengerovi. Svěril se nám také, že má doporučení od profesora Zengra na slavného hvězdáře, astrofysika Janssena v Meudonu, a že mu veze od něho malou tubičku radioaktivní hmoty z Čech. Preparát od profesora Zengra k pokusů a studiu (BAREŠ, Arnošt. Štefánikův memoriál. Praha: Památnik odboje, 1929, 80 s.).

Štefánik ako rečník

Milan Rastislav Štefánik mal priateľskú povahu, zmysel pre humor a disponoval veľkým darom reči. Zaujímavým rozprávaním vedel zaujať a získať si priazeň vplyvných ľudí. Podľa slov Šimona, si českých umelcov Štefánik získal svojou inteligenciou, vynaliezavým duchom a citovou ušľachtilosťou: ,,Dovedl vždy napínavě vypravovati, špule při tom komicky svá ústa a hledaje obtížně správný výraz, čímž dovedl zvýšiti zájem a přinutiti poslucháče k opravdové pozornosti, ne-li k obdivu. Mluvil vášnivě, vážně a tudíž přesvědčivě o své věci, stavě se co možná zajímavým, ba i záhadným a prěháněje mnohdy fakta nebo zdůrazňuje nejnepatrnější maličkosti, což přirozeně v očích nás „bohému“ zavdávalo přičiny k častým ironickým poznámkám, pochybnostem, nebo i posměchu. Kladli jsme mu všetečné, ironické otázky z oboru jeho vědy, abychom jej vyprovokovali k odborným výkladům. Požádali jsme jej přirozeně, aby nám ten radiový prášek ukázal, k čemuž on svolil, a pozval nás k večeru do svého pokoje. Ve svém studenstkém kufru, dlouho hledal, až našel malou skleněnou rourku s preparátem jen tak ledabyle v papíru zabaleném. Neobešlo se to bez přednášky, která nás měla nejen poučiti, ale i připraviti na zázrak. Prý svíti, fosforeskuje ve tmě, vyzařuje redioelektrické paprsky o veliké a ničivé energii, které mohou popáliti lidské tělo a způsobiti nezhojitelné rány, o čemž jsme již tehdy četli v novinách u příležitosti objevu a experimentu madam Curie.“ (BAREŠ, Arnošt. Štefánikův memoriál. Praha: Památnik odboje, 1929, 80-81 s.).

T. F. Šimon opisoval Štefánika ako človeka, pre ktorého bola astronómia srdcovou záležitosťou. O tejto vede vedel rozprávať celé hodiny. Spomínal tiež na Štefánikov špecifický humor, na spoločné vtipné príhody, aj ako si v rámci zábavy jeden druhého doberali: „V šeru nám Štefánik ukazoval rourku s radiem. „Tož vidíte, jak to svíti?“ „Jak to mírně zaří?“ My všichni, sklonění nad ním a sotva znatelnou rourkou v jeho ruce, jsme koukali, div nám oči z důlku nevylezly. Ve skutečnosti jsme ovšem žádného záření neviděli, ale lojálně z respektu k Štefánikovi jsme pokrytecky přisvědčovali, myslíce v duchu na nové vtipy a pomstu. Pak se šlo do kavárny, kde se znovu rozpředl rozhovor o radiu a jeho zářivosti, až konečne to „prepuklo“ a na můj rozhodný projev, „že vlastně to tak příliš nesvítilo, ba téměř vůbec nezářilo“, dali jsme se všichni do upřimného, uvolňujíciho smíchu. Nadal nám ,,bandy“, ,,lumpáků“, ,,huncútů“ a pod., jak měl ve zvyku a bylo zase dobrě.“ (BAREŠ, Arnošt. Štefánikův memoriál. Praha: Památnik odboje, 1929, 81 s.).

Vo svojich spomienkach Šimon často zdôrazňoval spôsob života a možnosti francúzskej spoločnosti. Štefánik postupne objavil význam spoločenského vplyvu na realizáciu svojich pracovných plánov. T. F. Šimon napísal: „Štefánik si naši společnost zamiloval, všude s námi chodíval, i na noční potulky po velkých bulvárech, nebo tavernách na Montmartu. Byl i nám výborným druhem, kterého jsme si vážili, ale i často jej škádlili. Měl zvláštní, odlišné chováni, snad jemnější než my tehdy, spíše artistokratické, pánovité choutky a záliby proti našemu bohémskému, demokratickému chování a smyslu pro volnost. Tak na příklad dával zbytečně velké zpropitné číšnikum, drožkářům, rád platil za jiné, nešetře peněz a říkaje: „na tom se neušetrí“. (BAREŠ, Arnošt. Štefánikův memoriál. Praha: Památnik odboje, 1929, 82 s.).

Štefánik ako znalec moderného umenia

Skupinka českých umelcov “zasvätila“ Štefánika do sféry umenia. Vďaka nim získal prehľad o vtedajšom modernom umení a vedel rozpoznať jeho hodnotu. V pozostalosti M. R. Štefánika sa nachádza aj kolekcia drevorezov a drevorytov francúzskeho maliara Paula Gauguina, ktorého diela náhodne objavil na Tahiti. „Chodíval s námi někdy i do těchto výstav, kde se rád od nás poučoval o výtvarném umění a slavných umělcích, což vše mu bylo tehda zcela neznámou pevninou. Pochopil však mnoho z našich častých odborných rozhovorů a diskusí o otázkách ůměleckých, takže si lze vysvětliti jeho pozdější zájem o Gauguinovy reliefní řezby, dřevoryty a jiné pozůstatky po tomto velkém a slavném umělci na ostrově Tahiti, které z první své cesty přivezl do Paříže“. (BAREŠ, Arnošt. Štefánikův memoriál. Praha: Památnik odboje, 1929, 82 s.)

Žiaľ drevorezy sa s ostatnou pozostalosťou na Slovensko v roku 1940 nedostali . Ostali v Prahe, kde sa stali súčasťou zbierkového fondu Národnej galérie. Na Slovensku máme možnosť spoznať ich skladbu len z novotlačí, ktoré sa nachádzajú v Šarišskej galérii v Prešove, Slovenskej národnej galérii v Bratislave a Slovenskom národnom múzeu v Martine. Je zaujímavé, že Štefánik sa snažil vzácne drevorezy po príchode do Paríža predať. Ponúkal ich nielen v Paríži, ale aj v Amsterdame a nakoniec, prostredníctvom priateľa Šimona, aj Modernej galérii v Prahe. Ale neúspešne. (BAREŠ, Arnošt. Štefánikův memoriál. Praha: Památnik odboje, 1929, 88 s.)

O tom, že Štefánik pripisoval umeniu vo svojom živote špeciálnu hodnotu, svedčí bohatá zbierka umeleckých diel v jeho pozostalosti. V zbierkach Slovenského národného múzea v Martine sa nachádza aj 8 výtvarných diel T. F. Šimona. Z nich sa donedávna v SNM – Múzeu Slovenských národných rád – Múzeu M. R. Štefánika v Košariskách nachádzali 3 Šimonove olejomaľby (Morské pobrežie, Pobrežie v Normandii, Akt ženy pri mori). Jedna z jeho olejomalieb, s názvom Pobrežie v Normandii, je súčasťou aj novej expozície v múzeu.

Múzeum sprístupňuje podstatnú časť Štefánikovej osobnej pozostalosti, ktorá pochádza z jeho parížskeho bytu. Z hľadiska obsahu a skladby materiálu je veľmi rôznorodá. Súčasná expozícia múzea v Košariskách prezentuje život tejto významnej osobnosti slovenských dejín prostredníctvom viac ako 400 kusov zbierkových predmetov. Veríme, že spomienky českého maliara T. F. Šimona na M. R. Štefánika bližšie poodhalia jeho vzťahy s českou umeleckou komunitou v Paríži, ktorá výrazným spôsobom sformovala Štefánikov pohľad na umenie a jeho význam.

PhDr. Marián Imriška, múzejný pedagóg SNM – múzea Slovenských národných rád

Mgr. Lenka Mlčúchová, kurátorka SNM – múzea Slovenských národných rád

Zdroj: https://www.aktuality.sk